Cult of the Road

Vždycky jste chtěli mít svoji značku oblečení? Jaké byly první impulzy?

Luba: Všechno to začalo, když jsme pracovali pro značky Meatfly a Horsefeathers. Po letech práce pro tyto větší brandy jsme ale začínali zjišťovat, že nás spíše bere uzavřenější komunita a inspirace se posunula jiným směrem. Proto jsme se rozhodli zkusit něco na vlastní pěst, udělat si vše od začátku po svém! První rok, jsme dělali Cult potají. Jeden z Horsu, druhý z Meatfly, bylo to trošku jako Montekové a Kapuleti. Nakonec se vše stejně provalilo a oddechli jsme si, když jsme zjistili, že nám vlastně celou dobu všichni drží palce.

Já si myslím, že Brno je pro nás v tomhle super. Jsme tu oba doma, máme tu velkou základnu, jelikož tu máme spoustu kamarádu.

Luba

Yvans: Začalo to tím, že jsme chodili společně na pivo a projet se na skejtu. U toho jsme často řešili i práci, protože jsme dělali ve stejným prostředí. Práce nás bavila, nešlo se od toho úplně odstřihnout. Bavili jsme se často o aktuálních kolekcích velkých světových značek, ale i o malých streetwearových brandech, který nově vznikaly, o kampaních a na první pohled nesmyslných kolaboračkách. Myslím, že kdybyste se zeptali někoho v našem okolí, muselo to být naprosto otravný. Začalo nás víc a víc bavit, přemýšlet o tom, jak bychom konkrétní produkt ještě vylepšili, jak ho zabalili a prezentovali. Na základě toho, že jsme znali prostředí tady a měli do značné míry zmapovaný i to, jak to funguje venku.

“Druhá věc byla, že jsme kolem sebe měli super partu starších kámošů, kteří pamatují úplný začátky skateboardingu v Česku. Když se u piva rozpovídají, jak sháněli za totality skejtovou desku, zní to úplně neuvěřitelně. Dost nás inspirovali i jejich historky.”

Vzpomínáte na svoje začátky? Jaký byl první kousek, který jste udělali?

Luba: Bylo to tričko s motorkou. Tenkrát jsme jich udělali hrozně málo, asi do deseti kusů. Byli jsme na jednom marketu v Brně, kde jsme je všechny prodali. Hustý je, že o dva roky později, když jsme byli v Praze, tak za námi v metru na eskalátorech stál starší pan, bylo mu okolo 50 let a měl tohle tričko na sobě. Z toho máme největší radost.

Jak se vám brand v začátku dařilo rozjet?

Yvans: Bylo to hlavně tak, že jsme to řešili s naprosto obdivuhodným odhodláním, do nejmenších detailů, ale jen jako naprosto imaginární projekt. Na důležitých věcech jsme se domluvili neuvěřitelně jednoduše.

Jsme rádi, že máme lidi, kteří nám fandí už od začátku. V kořenech a celé myšlence se pár lidí našlo. Nemáme tým, který by byl postaven na významných jménech, nemáme potřebu tohle dělat.

Měli jste zkušenosti z budováním brandu?

Yvans: Co se týče produktů, věděli jsme, jak má dobrý tričko vypadat, na co si často lidi stěžují, co nám nejvíc sedí. Doufáme, že to stačí k tomu, aby to bylo zajímavý i pro ostatní. Když to maximálně zjednoduším: nemáme ambice vymýšlet novej střih, kterej vás něčím zaujme nebo kterým se odlišíte. Chceme udělat střih, kterej vám bude sedět a oblíbíte si ho tak, že už to pak budete vyžadovat vždycky. Jsme naprosto smíření s tím, že to nikdy nebude masovka, nebo nějaká trendy záležitost, ale věříme, že lidí, kteří jsou na stejné vlně, je dost na to, aby nám to pořád dávalo smysl. Dá se to asi dost aplikovat i na budování brandu jako takovýho.

Pamatuju si na doby, kdy jsme neměli ani svoje auto. Vždycky jsme to vozili studenťákem v kufru na kolečkách. Prodávali jsme trička na punkových koncertech na stole.Luba

Luba: Díky tomu, že jsme oba skoro dekádu pracovali v podstatě v oboru, jsme měli pár kontaktů, ale k většině věcí jsme museli stejně dojít sami. Postupem času, se ale navalovalo víc a víc šikovných lidí, kteří sice nejsou přímo součástí brandu, ale bez jejich práce by dnes Cult asi neexistoval.